Jeden most, pět cizinců, stejný záměr – ukončit svůj život. Jenže nic z toho nejde podle plánu. V novém divadelním představení Podivný flám, které bude mít premiéru 14. května v Divadle Na Jezerce, visí smrt ve vzduchu, ale není jediná, kdo si bere slovo. Autorská inscenace Matěje Balcara přináší do divadla nelehké téma – a dělá to s lehkostí a humorem.
„Tohle téma si nosím v hlavě, protože mě trápí, kolik lidí zemřelo a nemuselo," vysvětluje Matěj Balcar, proč se rozhodl zpracovat náročné téma sebevražd. Přestože jde o vážné téma, autor své dílo koncipoval jako tragikomedii. „Chtěl jsem najít klíč, jak ty lidi přivést zpátky. A humor může být jedna z cest.“
Na starém železničním mostě, z něhož během let skočilo mnoho sebevrahů, se poslední noc před jeho stržením sejde pětice lidí. Všichni dorazí s vlastním příběhem, s vlastní bolestí a s přesvědčením, že tohle je jejich poslední večer.
Pestrou škálu postav tvoří policistka s traumatem z minulosti v podání Kristýny Hrušínské, upír ztvárněný Oldřichem Navrátilem, senilní stařec s Alzheimerem (Jan Vlasák/Libor Hruška), mladá dívka s rakovinou (Ines Ben Ahmed) a influencer, který všem radí, jak žít, ale sám neví, co se sebou (Ondřej Dvořák). Každá z postav přináší vlastní úhel pohledu a ukazuje, co všechno může vést člověka ke ztrátě naděje.
Balcar doufá, že dílo Podivný flám bude mít přesah i mimo divadelní sál: „Psal jsem to částečně pro lidi, kteří to zažili – ať už byli vedle někoho takového, nebo sami procházeli podobným obdobím. Pointa příběhu je vlastně v tom otevřít lidem oči, aby si víc všímali ostatních. Většina těch, co si vzali život, by tu možná ještě byla, kdyby jim někdo zavolal, vyslechl je, prostě tam pro ně byl.“
Dnešní svět podle slov Balcara „hrubne“ a ztrácí opravdovost. „Nejde mi o morální lekci, spíš o vnitřní apel na citlivost. Každý může mít nějaký problém, tak proč bychom na sebe měli být zlí?“ vysvětluje.
Balcar říká, že při psaní hry přemýšlel, jak citlivě skloubit humor s vážnými tématy. „Jak udělat tragikomedii, když vlastně dochází v druhé půlce k obnažení těch hlubokých problémů, a neskončit úplně vážně? To je poměrně těžké,“ svěřuje se. Nakonec však našel pomyslný klíč: „Na konci se opravdu usmějete. A zároveň tam ta tragická nota zůstává někde schovaná."
Podivný flám tak není jen o sebevraždě, ale především o nalezení nové cesty a naděje – jak pro postavy na jevišti, tak potenciálně i pro diváky. Jak říká sám autor: „Kdybyste po představení někoho objali, vůbec se nebudeme zlobit. O tom to vlastně je.“
